Proč budovat sny ?
Možná vás teď napadá otázka: „A proč bych měl vlastně budovat své sny?“
Jednoduše proto, že nikdo nikdy ještě ničeho nedosáhl beze snu, který by jej spaloval vnitřní touhou. Sen je tou nejpřímější cestou k jakémukoliv lidskému úspěchu. Sen by měl být součástí vytváření vašeho ideálního života – života vašich snů a všech jeho součástí v něm obsažených. Sen je zároveň součástí vnitřní motivace každého člověka, který po něčem touží a za něčím jde.
Je zajímavé, že všechny děti sní a hrají na předstíranou. Všechny děti jsou denními snílky. Tento proces je pro nás přirozený a už ve velmi mladém věku se touto činností zpravidla velmi často zabýváme. Nicméně jak stárneme, tak jsme postupně nabádáni, abychom snít přestali, postavili se rovnýma nohama na zem a čelili realitě.
Realita se pro všechny v našem okolí zdá být důležitá – ať už jsou to naší přátelé, rodiče, nebo naši učitelé. Akademické vzdělání získá nejvyšší prioritu, zatímco sny jsou ocejchovány prioritou nízkou, nebo nápisem „Nedůležité“. A to navzdory tomu, že v žádném případě nelze nikdy dosáhnout úspěchu, dokud také nezačne sen.
Většina lidí, kteří kdy dosáhli úspěchu (a to primárně nemusí znamenat, že dokázali vydělat hodně peněz, ale spíše to, že si prostě dokázali splnit všechny své sny), vypráví a píší příběhy, které nám říkají, že pro úspěch je rozhodující sen, naše touha po něm a aktivita, kterou odvedeme při jeho získávání.
Proč to není dostatečně přesvědčivým argumentem, který zejména pro naše rodiče bude natolik pádný, že je přesvědčí o tom, že by měli snílkovství ve svých dětech podporovat? Proč má společnost potřebu v lidech zabíjet sny, a to zejména u náctiletých?
To je sice dobrá otázka, ale nejsem si jist, zda na ni nalezneme uspokojivou odpověď. Možná je to tím, že většina rodičů stále přemýšlí z pozice pofiderní „jistoty dobrého zaměstnání“ namísto z pozice „nekonečných možností“. Možná je to nevědomost nebo ještě jiný důvod.
Je to sice dobrá otázka, nad kterou bychom mohli dlouze polemizovat, ale mnohem důležitější je podle mého soudu otázka, proč byste měli budovat své sny vy. Případně proč byste ve svých dětech měli jejich sny rozvíjet a podporovat jejich snílkovství, namísto toho abyste se je snažili udusit.
Je smutným faktem, že 80% všech lidí žijící na této planetě nikdy svých snů a přání nedosáhne. Většina 25-ti letých mladých lidí vyjde v rané dospělosti do světa, jsou ještě naplněni optimismem a pozitivním očekáváním skvělé budoucnosti. Jsou nadšení a touží po splnění všech svých snů a nejtajnějších přání.
Pak však nastane shon každodenních událostí a ti samí lidé pod návalem každodenních úkolů a povinností zapomenou na vše, po čem kdy toužili. Běží a honí se, jsou uvězněni ve vleku každodenní rutiny a jakoby úplně zapomenou, na všechny sliby, které sami sobě v mládí dali. Mezi nejčastější příčiny je smutné zjištění, že těchto 80% lidí nejsou schopni svá přání pojmenovat ani přesně specifikovat.
A pokud toho nejsou schopni, tak jediným důvodem je to, že své sny před sebou nemají, nepřemýšlejí o svých snech anebo o nich neví. A tak se na ně nesoustředí a tak se stane to, že sice odvedou velký kus práce, ale přitom si své sny nesplní, a to v nich logicky vyvolá pocit nespokojenosti vyúsťující v další pocit, že jim život protekl mezi prsty.